Report z březnové párty Breaksome od Myclicka

Už ne klub, ale tělocvična?

Na minutu přesně jako před týdnem jsem vzal v pátek za kliku dveří klubu Roxy a v těch čtvrt na dvanáct očekával naprosto identický pohled z horního balkónu. Chyba! Pořád se tu něco děje, stále člověka tenhle klub překvapuje... Při pohledu dolů jsem se neudržel a vyprskl smíchy. Zhruba desetičlenná parta anglicky mluvících (či spíše hulákajících) turistů tu řádila tak, jako kdyby se právě v Timesech dočetla, že na sobotu je naplánován konec světa. Ani pivním mokem dobře živená otylá bříška jim nebránila v tom, aby si zavzpomínali na svá školní léta a těm ostatním předvedli napříč celým parketem sérii hvězd a "elegantních" kotoulů. Každý z nich ovšem provázelo mohutné zadunění, tak dobře slyšitelné až k baru. Ptáte se, kdo je v tuto hodinu takhle rozparádil? Pro mě osobně velká neznámá - DJ Marcco, který je spojován s moravskými akcemi BreakBrnoBeat. Ačkoliv jindy tu podle nepsaných pravidel zní hudba spíše "rozhlížecí" a návštěvníci se na parket lákají pozvolna, nenápadně a nenásilně, Marcco jako by se s hraním pro prázdný parket nějak nedokázal vyrovnat a veškeré osazenstvo klubu chtěl pod sebe nahnat pod tlakem a nejlépe ihned! Něco ve stylu: "odpočívat budete o víkendu, teď to koukejte rozbalit - mazlit se s vámi rozhodně nebudu..." Alespoň takto by se dal v kostce charakterizovat jeho výběr skladeb. Zmíněnou partu cizinců brzy utahal, naštěstí i ti ostatní, kteří využili zlevněného vstupného do jedenácti hodin, stejně jako ti, kteří postupně dorazili se zpožděním, se snadno nechali strhnout jeho energickou hrou a v okamžiku, kdy si Saku s brněnským řezníkem měnil sluchátkového jacka, byl už parket z poloviny plný.

Co jsi říkal? Sorry, já jsem tě vůbec neslyšel...

Ping-pongové klání Kaplick vs. Saku se tentokrát nekonalo a i přesto, že se rezident této noci v klubu nacházel, vybíral si zřejmě jen neplacenou dovolenou a pozice za gramofony uvolnil (tuším, že historicky poprvé) dalším šikulům. Šlechetný krok! Sam měl tedy přesně šedesát minut na to, aby zahřál hlavnímu hostu březnové edice parket na provozní teplotu a rozhodně s tím neměl sebemenší problém. Ti dole jeho vinylové klenoty přijímali s nadšením a hlasité výkřiky svědčily o tom, že Dopamine následně slízne smetanu... The Dogs od Bassbin Twins byla navíc na plátnech a plazmách vtipně a hlavně hbitě doplněna o pelášící psiska. :) Zařazení electrem šmrncnuté Yeah Yeah od Bodyrox v remixu D. Ramireze sice už nevzbudilo takové ovace jako v lednu na stejném místě a ze stejných rukou, ovšem bylo by dobré zmínit, že i kdyby Saku zahrál svůj nejhorší set v životě, do vějíře poměrně vysokých karet mu hrály ještě další tři faktory. Opět přepychová projekce od do stran se neustále klátícího Quarka, Pavlova světelná show, která se nesla ve znamení ostrých a zároveň hustých clon a neuvěřitelně čistý a ke všemu opravdu hlasitý zvuk, který měl v rukou zase Ondra. Tohle šikovné trio se navzájem doplňovalo tak, že vám srdce okamžitě zaplesalo, pusa se sama roztáhla od ucha k uchu a to tělo, rozlámané po náročném týdnu, bylo na parketu konečně protaženo... Co se zvuku týče, tak jeho optimální hladina se v průběhu noci několikrát hledala, každopádně finální podoba vám pokec na parketě rozhodně neumožnila. Tedy dost řečí a tančit!

Ačkoliv sako nemá, potlesk si zaslouží!

Sympaťák už od pohledu, s nápisem Cheer Up Goth na hrudi, ten svůj šanon s CDčky na stůl za Samem rozložil před jednou hodinou a rázem bylo jasné, že se bude přestavovat. Po vinylu ani památky... Vlastně ano! Jednou ho v ruce měl. To, když ho podepisoval svému fanouškovi. :) Takže pravý gramec pryč, pravé CDčko co nejblíže k mixážnímu pultu a až se i ta poslední placka dotočí, tak to samé za asistence zvukaře na druhé straně. Přenoska nenasytně ukusovala poslední kousíčky té černé oplatky, tedy nejvyšší čas k tomu, aby už hlavní hvězda večera přepnula levý gramofon z polohy ON do polohy OFF. Setrvačností se vinyl velmi pomalu zastavoval, tam dole, do dvou třetin plném parketu, teď sílil pískot a hlasitý řev, zatímco nahoře Matt odměnil předskakujícího Sama potleskem za jeho roli rozehřívače, aby následně laserový paprsek začal olizovat ta malá stříbrná kolečka. Byl to zvláštní pohled... Místo toho, aby celý parket pokračoval dál v divokém reji, ti dole stáli jako přikovaní. Skoro jako by zde probíhal spíše koncert se živými nástroji, než pouhá "pouštěčina". Copak je špatně? "Australský zvuk, že frčí jenom v Austrálii, tak co nám ho sem taháš?" Ne, v pořádku...

Děkuji, ve službě nepiji...

Za čtvrt hodiny už se parket ještě více zaplnil a atmosféra se opět dala téměř ukrojit. K vidění často byly zvednuté ruce, ať už s pivním kelímkem nebo bez něho, všichni vypadali spokojeně a vyrovnaně působil i samotný Matt. Žádný zasmušilý pohled do knoflíků mixážního pultu, žádné přehnaná exhibice se skoky půl metru vysoko a divokým máváním. Své nářadí měl zkrátka v pažích, uměl s ním zacházet a jednoduše ho to bavilo - nic víc, nic míň... Nepřeháněl to ovšem ani s alkoholovým dopingem, holt profík každým coulem! Osobně mě pohladila starší Turn Me Out, tedy spolupráce Meat Katieho se zpěvačkou Christian J, na můj vkus měly ovšem Mattovy skladby až příliš podobnou strukturu. Dlouhý zástup breakdownů aneb breakdown všude, kam se podíváš! :( Pět minut tance a minutku na uvolnění. A za dalších pět znovu. A zase! A ještě jednou! Naštěstí má člověk právo výběru! :) Jde se konečně na vizitu chilloutu. Ten byl tentokrát "napsán" na dvojku Mushroom/Panorama a přesto, že se jím linula muzika hodně příjemná, jako by drum´n´bassoví fandové v Roxy chodili snad jen na Bush... Ve "špičce" tak vzduch na malém parketu rozvířili pouze čtyři nadšenci dalšího z rozlámaných stylů.

Tak takhle se hraje u nás v Brazílii!

Gramofony se na své místo navrátily po Mattově dvouhodinovém kralování na vyvýšeném pódiu, ovšem tentokrát už nebyly otočeny klasicky na délku, nýbrž hezky hip-hopersky na šířku. Co to? Že by v Brazílii, kterou dorazil reprezentovat Nedu Lopes, měli DJs méně místa pro své mašinky? Kdepak! Milý Nedu zřejmě na hip-hopu začínal a tento styl se na něm patřičně podepsal. Ač vzrůstem malý, velké věci uměl a už u třetí desky dokázal, jak dobře scratchování ovládá. Žlutou pioneerovskou kontrolku na mixážním pultu nenechal téměř vychladnout, zejména efekt Echo si oblíbil, šavlemi pak zuřivě lomcoval nahoru a dolů, fader zase létal neustále zprava doleva a byla to zkrátka pastva pro oči. Uši dostaly samozřejmě také svůj díl, mám ovšem pocit, že takové množství bootlegů na Breaksome ke slyšení ještě nebylo... Daft Punk se tu blýskli s Around The World i s Technologic, nechyběli ani Manu Chao s Bongo Bongs a obrovské nadšení si vysloužil se zařazením Pendulum - Fasten Your Seatbelt. Ti dole se zkrátka bavili a jak se zdálo, jeho poněkud diskotékovější set jim příliš nevadil. Na parketě ještě v půl páté řádili ti, jež měli stále energie na rozdávání, chilloutem právě zněl hlas Diane Charlemagne, která snad v hrdle ukrývá zlato, bohužel mé nohy byly v tuto hodinu tak nějak těžší a těžší. Hodil jsem si je tedy na ramena a vypařil se jako cukrář...

Plná Roxy dopaminů...

Každý z těch čtyř měl jiné desky či CD, každý z těch čtyř něčím zaujal a jenom tak mohl být také tento díl párty Breaksome tolik pestrý. Stěny na spodním parketu se nám jako mávnutím kouzelného proutku oblékly do světlejšího hávu, stejně světlá byla zpočátku také světla, v nichž převažovaly červené i žluté barvy. Naštěstí si již brzy osvětlovač Pavel uvědomil, že tahle hudba si žádá poněkud temnější zabarvení a pak už to byla vážně jízda se vším všudy! I když těch tancechtivých dorazilo tentokrát méně, ti co si udělali čas, vypadali spokojeně až do časných ranních hodin a myslím si, že společnými silami jsme těch dopamínů uvolnili moc. :) Mě osobně ty rozlámané pátky po vysilujícím pracovním týdnu a jako warm-up před nadcházejícím víkendem, který je určen především pro lenošení, začínají opravdu bavit! Co jméno, to šťastná volba a tak nezbývá popřát organizátorům nic jiného, než aby jim to nadšení do dalších večírků vydrželo... Díky vám všem za těch několik hodin ve společnosti fajn muziky!

foto: Koudis
Celý fotoreport najdete na http://www.sickboy.wz.cz.