Report z Cosmic Tripu od Romana

Tradičně dvoudenní festival má tradici, že druhý den bývá lepší. Přijde více lidí a atmosféra je taková uvolněnější a pohodová. Letos to bylo tak nějak naruby. Lidi dorazili hlavně v pátek, přesto jich bylo méně, než by si asi pořadatel přál a vezmu-li v potaz hlavní Vodafone techno stage, atmoška byla lepší také v pátek. Jednoduše řečeno, oslavu desátého výročí a nejspíš rozlučku se současným místem konání Cosmic Tripu, jsem si představoval tak trochu jinak. Trochu vstřícnější směrem k návštěvníkům.

Negativy bych začal. Dvě hlavní hvězdy festivalu nepřijely. Juan Atkins se nepředvedl na techno stagei a Andy C spolu s MC Dynamitem nezbořili jungle stage. Nechci spekulovat proč tomu tak bylo, ale vesměs totožné příspěvky v diskuzích na různých tanečních webech jsou poměrně výmluvné. I kdyby Andy C přijel, těžko by jungle zbořil, protože až na pár výjimek byl zvuk na této podstatné součásti Cosmic Tripu natolik žalostný, že i takřka u DJova mixpultu jste slyšeli, co se děje v nedalekém Red Zone stanu. To si určitě Marky, Tony Colman aka London Elektricity nebo John B nezasloužili. Poslední dva jmenovaní už měli trochu štěstí na lepší zvuk, ale například náš Suki, ten si hrál vyloženě pro sebe, páč jeho skvělý set nikdo jiný pořádně neslyšel.

Reklamní masírka ze všech stran je už tak nějak součástí většiny našich festivalů a nedivím se, že lidem znepříjemňuje pobyt. Já si docela zvykl a naprosto jí ignoruji k nelibosti zadavatelů reklamy :) Jenže když se mi do cesty postaví reklamní panel, jaký znám třeba z metra či autobusových zastávek, už i to je na mě trochu moc. Raději jednodenní festival se všemi avizovanými hvězdami, než dvoudenní cirkus s na poslední chvíli seškrtanými DJs. Peníze se honily, kde se dalo. Na barech to byly standardní ceny, které mě osobně extra velký problém nedělaly. Jenže to bych nesměl přijít ke stánku s nabídkou pizzy či cheesburgeru. Klasická čtvrtka pizzy za 65? Obyčejný burger (s malym b) se sýrem za 85? To teda! Podobně hořké ceny se týkaly vesměs všeho jídla. Kdo měl hlad, nic jiného mu nezbývalo i když i potom trochu riskoval. Kvalita jídla, no..snad nejsem taková fajnovka jen já.

Tak jako tak mám teď po noci strávené doma z celého festu velmi příjemný pocit. Od večera do rána jsem si vždy našel muziku, která mě oslovila, bavil jsem se přáteli a užíval si atmosféru, která se příležitostně přeci jen dokázala vytvořit. 90% veškerého času jsem trávil ve stanu Red Zone a na junglové stagei. V pátek jsem zbylých 10 věnoval setu Josefa Sedloně, který mezi Elektrabelem a Neilem Landstummem vytvořil úžasně energický set. Jeho zařazení v tento čas mě překvapilo, ovšem jeho set vůbec ne. Prostě kvalita. Našláplá progressive houseová 90ti minutovka byla pro mě tím nejlepším, co se "techno bazénem" v páteční večer a noc linulo. Potom jsem už byl ale věrný pouze zlomeným beatům. Ty nadýchanější a pomalejší v Red Zone stanu a ty náruživé a ostré na semtex stagei nedaleko od něj.

Hvězdou breakbeatu byl pro pátek vybrán projekt Evil Nine. Dvoučlenná sestava dorazila pouze jako jediný člověk. Šťastná karta padla na Toma Beafoye a ten si dělal s vekým kotlem před sebou, co chtěl. Pravda, úplně čistý breakbeat to nebyl a vlastně 40% času patřilo beatům rovným, přesto mě jeho tvrdší muzika v kombinaci s jeho šarmem a charismatem za mašinkami zcela strhla. Kdo vlastní jeho debutové a zatím poslední album You Can be Special Too, pochutnal si mimo jiné na několika kouskách z něho. Skvěle se ovšem nebavili jen návštěvníci Red Zone. Výborně si to užíval i Tom za gramcema a dvouhodina s ním utekla jako voda.

Andy C nepřijel a tak si svůj set protáhl sympatický Brazilec Marky. Nikdy předtím jsem ho ještě naživo neslyšel, ovšem teď mi potvrdil, že Brazilci, obzvlášť ti, co hrají d´n´b, jsou nesmírně sympatičtí. Nejsem odborník přes tento styl, jen ho rád poslouchám, ale Marky mě donutil nejen k tomu. Ve chvíli, kdy začal scratchovat na gramci vzhůru nohama, nevěřil jsem svým očím. Používat gramec téměř jako kytaru jsem ještě nezažil. Takže díky Markymu za skvělý hudebně-zábavný zážitek.

Naši DJs to uměli vzít také pěkně od podlahy. V Red Zone stanu, který skýtal všechny radosti, jako obvykle, to skvěle hrálo od úplného začátku až do šesti do rána. Sety DJů Meehaye či Sla:vka a hlavně pak ranní společné hraní Ottomana a Voity patřilo ke skvělým zážitkům. Skvěle si vedli také naši na Vodafone stage. Chris Sadler začal pro mě netradičně ne až tak hitově a stálo to za to. Elektrabel potom silně přitvrdil a natáhl do bazénu další stovky partypeople. Po Josefovi už byla atmosféra natolik výživná, že Neil Landstrumm a hlavně pak Kevin Saunderson měli snadnou práci to takto udržet až do ranního rozbřesku. Podobně to vypadalo také na jungelu.

Sobota pro fajnšmekry

Sobotní části festivalu se podrobně věnuje Myclick, ovšem jelikož jsem nechyběl ani já, pár slov si odpustit nemůžu. Lidí bylo méně, skvělé muziky ještě více. A opět to bylo hlavně díky dvěma zlámaným stageím. V Red Zone mě doslova uchvátili Atomic Hooligan. Nejen svým počtem lidí na metr čtvereční, kterým možná trumfli i ty nejlidnatější státy světa, ale hlavně tou show, co předvedli. Všichni ze sebe vydali naprosté maximum a největší pochvalu si zaslouží vokalistky a úplně senzační MC. The Rouge Element, jednočlenný projekt nastupující hned po Atomic, měl jistě trému. Tu by snad po tak skvělém výkonu měl úplně každý. Ale zvládl to bravurně. Lépe na tom byli předskokani Atomic Hooligan, Kaplick se Sakuem. Mohli si ještě říkat že to třeba po nich nebude stát za nic a tak do toho dali vše. Sice to nakonec nestačilo a cenu za best of Cosmic Trip si Atomic Hooligan s přehledem odvážejí, ale i tak jejich společný čtyřhodinový set byl velmi příjemným zážitkem.

Na jungelu Suki a Koogi s MC Lin Dee. Doplatili tak trochu na nevýrazný zvuk. Buď to vadilo přímo hudbě, anebo skvělému hlasu MCho. London Elektricity a John B už měli lepší technické zázemí a bylo to znát. Jak po hudební, tak po vizuální stránce, o kterou se jim staral VJ Quark, který je dvorním VJem breakbeatové noci Breaksome v Roxy. Na tuhle stage mohl člověk přijít kdykoliv a vždy se výborně bavil. K ránu převzala už hodně polámanou štafetu Katcha a opět jí dělala společnost naše Lin Dee, jelikož MC Turner se jaksi také někde "ztratil".

Techno stage doznala velkých změn v line-upu a já se přiznám, že s výjimkou části setu Carla Craiga jsem se na tuto stage vlastně ani nedostal. A jelikož nejsem Carlem Craigem nijak zvlášť ovlivněn a příliš jeho hudbu neznám, jeho set mě zrovna dvakrát nebavil.

Co říct závěrem. Být to páté či šesté narozeniny, chápal bych. Ale desáté by si jistě zasloužily lepší oslavu. Poměrně málo lidí a neúčast dvou hlavních hvězd jsou poněkud hořkými dárky pro legendární český festival. Za rok už se s Cosmic Tripem nejspíš potkáme na úplně jiném místě a tak mu přejme, minimálně do další desítky let, více návštěvníků, méně absencí v line-upu, méně předražených potravin a reklam a více takových vystupujících napříč žánry, jakými byli letos třeba Atomic Hooligan. Live vystoupení prostě mají něco do sebe.

+ Red Zone
+ skvělý zvuk na hlavní stagei
+ videoprojekce (jen občas)
+ pohoda s přáteli
- reklamní panely
- strašný zvuk na semtex stagei
- videoprojekce (jen občas)
- předražené jídlo